Bílá mouka způsobuje neplodnost, obezitu a závislost 2. část

Milí přátelé,

pokračování článku o bílé mouce je zde. Doufáme, že to pro vás nebude příliš teoretické, ale širší souvislosti a informace jsou často potřebné k uskutečnění změny. Na závěr samozřejmě nechybí ani několik praktických tipů, jak se se situací vypořádat. Pěkné počtení! První část naleznete zde ->

mySrdečně vaši Štěpán a Melanie

Bez potomků skrze bílou mouku

Vědci Kühnau a Bernasek chtěli zjistit působení bílé a celozrné mouky na plodnost krys. Krysy nejsou samozřejmě lidé, ale v určitém ohledu jsou nám velmi podobné, takže se s nimi můžeme srovnávat.

Jeden profesor humánní medicíny během své přednášky prohlásil, že vedle krys a lidí je na světě už jen velmi málo zvířat, které se úspěšně dokáží stravovat odpady.

Kühnau a Bernasek rozdělili pokusná zvířata do 5 skupin. Všechna zvířata dostávala 50% normálni potravy. Zbylých 50% se skládalo z následujících přísad:

  1. clinic-doctor-health-hospitalskupina dostávala čerstvě namletou celozrnnou mouku
  2. skupina dostávala chléb z čerstvě namleté celozrnné mouky
  3. skupina dostávala celozrnnou mouku namletou před 14 dny
  4. skupina dostávala chléb z mouky, která byla namleta 14 dní pečením
  5. skupina se musela spokojit s bílou moukou

Výsledek:
Skupina, která jedla pouze bílou mouku porodila v první generaci v průměru 8 jedinců, ve třetí generaci pak už jen 1,2  a ve čtvrté kompletně vymřela, poněvadž jim chyběli potomci. To bylo v rámci očekávaného a nějak obzvlášť to vědce nepřekvapilo.

Do očekávaného obrazu se vešly skupiny 1 a 2 s konstantním počtem potomků ve všech generacích. Co ale vědce ohromilo bylo zjištění, že skupiny 3 a 4, stejně jako 5 (bílá mouka) ve čtvrté generaci vymřely. Ve třetí generaci porodily sice o něco více potomků než 5 skupina, ale to nezměnilo fakt, že tato poslední generace zůstala sterilní. (9)

Když celozrnná mouka, tak čerstvě namletá

komoVypadá to tedy tak, že celozrnná mouka je lidskému organizmu přínosná pouze tehdy, je-li, tesně před požitím nebo dalším zpracováním, čerstvě namletá.

Kyslík, který se okamžitě obalí okolo každého moučného zrnka a spouští oxidaci vitálních látek, bychom neměli podceňovat. To nás samozřejmě vede k myšlence k pořízení si vlastního domácího mlýnku na mouku. Ale pouze jen v případě, že nemáme sklony k nadváze…

Mouka způsobuje nadváhu a závislost

Je několik studií, které ukazují, že lidé, kteří jedí celozrnné produkty, jsou méně často obézní, než ti, kteří milují bílou mouku. Přesto učinil kardiolog Dr. William Davis zajímavý objev.

U svých pacientů s cukrovkou zjistil, že jsou obézní díky mouce – a zvláště tehdy, jednalo-li se o pšeničnou mouku. To, jestli byla mouka bílá nebo celozrnná nehrálo roli.

Dr. Davis našel pravděpodobného viníka celé katastrofy: bílkovina jménem gliadin. Je to součást přeničné bílkoviny glutenu, který u některých jedinců vede k nesnášenlivé reakci, která může vyústit v celiakii. Vedle této reakce působí gliadin na náš organizmus dále –  a to nejen u citlivých osob, ale u nás všech.

Gliadin – podle prof. Davise – vede  následujícm reakcím:

při trávení gliadinu se tvoří tzv. exorfiny. To jsou látky, které se podobají opiu, takže v určitém ohledu působí omamně a současně vytváří závislost. Exorfiny mohou procházet hemato encefalickou bariérou (ochranný mechanizmus mozku) a váží se v mozku na tzv. opioidové receptory, což vyvolává závislost – závislost na pšenici.

belly-body-calories-diet-42069Chuť na pšeničné výrobky je stimulována tímto mechanizmem, přičemž vzniká stále větší chuť na těstoviny a pečivo. Pokud této závislosti podlehneme, tak se samozřejmě zvyšuje přísun kalorií a tím i naše váha.

Pšeničné exorfiny způsobují závislost natolik, že farmaceutický průmysl vyvinul lék, který by měl – při neustávající konzumaci přenice – blokovat opioidové receptory a měl by sloužit jako lék proti obezitě. První testy ukázaly neuvěřitelné výsledky. Testované osoby shodily během prvního půl roku 10 kg bez jakékoli změny stravy.

Kdo má ale pod čepicí nepotřebuje žádnou zázračnou pilulku, ale prostě vyřadí pšenici ze svého jídelníčku.

Mouka obsahuje nebezpečné lektiny

V posledních letech se do zpráv dostaly další látky obsažené v obilovinách – jsou to tzv. lektiny. Lektiny jsou proteiny/bílkoviny. Jiným jménem také Aglutininy (u pšenice se tyto látky nazývají pšeničný glutinin nebo WGA – Wheat Germ Agglutinin)

Kromě toho, že se mohou vázat na červené krvinky a tím tak způsobovat houstnutí krve (což může přispívat ke vzniku trombóz a tím i mozkovou mrtvici a srdeční infarkt) ovliňují také dění v našem střevě.

Zde vedou k zánětům, narušují střevní flóru a mohou přelstít přirozenou obranyschopnost střevní stěny a učinit jí tak propustnou. Díky tomu se dostávají do krve nebezpečné bakterie (které pak mohou napadat vnitřní orgány) a dále nestrávené zbytky potravy. Tento stav střeva nazýváme “propustné střevo” nebo také “Leaky-Gut-Syndrom”, který se v současné době diskutuje jako možný spouštěč autoimunních reakcí jako je artritýda, cukrovka 1 typu, chronické zánětlivé onemocnění střev, roztroušená skleróza atd. WGA mohou kromě toho poškozovat slinivku a zvýhodňovat nádorová onemocnění.

Lektiny mají ale také výhody

Výše uvedené výsledky studií, které vedly k hodnocení lektinů jako škodlivých látek, byly prováděny s velmi vysokými dávkami, které se v normálním stravování jen málokdy dosáhnou.

Současně se objevují idicie, které připisují lektinům pozitivní účinky. Tak například: právě proto, že se lektiny váží na střevní stěnu, zabraňují tak tomu, aby se tam usídlily patogenní organizmy. V této souvislosti se hovoří o jejich účincích jako antikarcinogen. Lektiny se pravděpodobně starají o to, aby se rakovinové buňky shlukly, z tohoto důvodu probíhá vývoj léku proti rakovině na bázi lektinů. Zdravé buňky se po působení lektinů shlukují až při výrazně vyšších dávkách.

Je citliost vůči lepku způsobena samotným lepkem, nebo ATI?

Běžné druhy muk obsahují vedle lepku a lektinů také ATI (Amylase-Trypsin-Inhibitors). Obilninná bílkovina je tvořena ze 4% z ATI. Jedná se tedy o zrnu vlastní proteiny. V současnosti vidíme souvislost mezi ATI a autoimunními nemocemi, poněvadž ve střevě mohou vést k závažným zánětlivým procesům, a pravděpodobně nezůstávají pouze tam, ale skrze střevo se dostávají do celého těla. Tímto mechanizmem mohou přispět ke vzniku autoimunních onemocnění jako MS, revmatoidní artritida, lupenka, astma a nebo zánětlivá onemocnění střev.

Také se vychází z toho, že ATI vedou k větší citlivosti vůči lepku. Vypadá to, že lepek není jedinou zodpovědnou látkou při vzniku celiakie.

Jak se tedy zachovat?

Pravidlo č.1: vyhýbejte se pšenici

pexels-photo-65098První pravidlo je: zásadně se vyhýbejte pšenici – jak bílé mouce tak i pšeničným celozrnným výrobkům. Dále klíčkům a otrubám. Kdo se chce opravdu konsekventně stravovat bez pšenice, brzy přijde na to, že nám ji potravinářský průmysl přimíchává opravu do každého hotového jídla. Není to jen chléb, pěčivo a těstoviny, ale i špenát, zmrzlina, hotové omáčky a uzeniny.

Pravidlo č.2: alternativy

Obiloviny, které nejsou jako pšenice zmanipulovány šlechtitely, mouhou být k doporučení. Mnoho lidí, kteří jsou citlivější vůči pšenici, dobře snášejí špaldu, i když i ta obsahuje lepek a gliadin. Pšeničný gliadin není ale identický s tím špaldovým. Další nepřešlechtěné obiloviny jsou pšenice dvouzrnka, jednozrnka a žito. Dále pak kamut pocházející z USA.

Absolutně bez lepku a méně riskantní jsou např. jáhly a pseudo obiloviny quinoa, pohanka a amarant. Ale i zde se občas vynoří odkaz na podezřelé látky. Těm se ale můžeme elegantně vyhnout, když při jejich přípravě dodržíme určité tradiční postupy.

Jako univerzální pravidlo platí: namočit zrna přes noc a tuto vodu následující den vylít a důkladně propláchnout.

Chléb – ať už je upečen z jakékoliv mouky – je lépe stravitelný, když byly dodržovány dostatečné časové odstupy v jeho přípravě a když byl chléb připravován z čerstvě namleté mouky, kvásku nebo pečícího fermentu. Dále je zde možnost použít mouky, které nemají s obilím nic společného a skrývají zajímavý chuťový zážitek.

K nim patří kaštanová, ořechová, mandlová a kokosová mouka. Samozřejmě z nich nemůžeme upéci celý chléb, ale můžeme s jejich pomocí snížit množství obvyklé mouky.

Pravidlo č.3:

Snížit konzumaci obilovin vůbec.

Shrnutí

Na pšenici bychom neměli nahlížet jako na základní potravinu. Ostatní obiloviny můžeme v menším množství konzumovat bez potíží.

Doporučujeme – pokud se bez moučných jídel neobejdeme – čerstvě namletou celozrnnou mouku, zpracovanou tradičním způsobem a podle možností doplněnou o další mouky (ořechová, mandlová, kaštanová atd).

Konzumace bílé mouky nemá pro naše zdraví žádné zvláštní výhody. Na jedné straně má bílá mouka nízký obsah lektinů, ale na druhé je velmi chudá na vitální látky. Její konzumace nám nepřipadá příliš smysluplná a to právě ve spojitosti se zdravotními potížemi (cukrovka, oční potíže, žlučníkové kameny, revma atd.)

Zdroj:

Komentáře